Na otázku, co spojuje ultrapravicovou frakci Patrioti pro Evropu odpověděl nově zvolený europoslanec koalice Motoristé a Přísaha z České republiky Filip Turek následovně:„Absolutně kritický přístup ke všem politikám Green Dealu.“ Turek získal popularitu nejdříve jako sběratel aut a později jako instagramová celebrita. A byla to právě „záchrana” spalovacích motorů a Instagram, které ho vynesly do Evropského parlamentu.

Filip Turek je ale také známý tím, že založil firmu na prodej šarlatánských pseudoléčebných přípravků a zařízení. Firma nabízela široký sortiment zboží: od frekvenčních generátorů tzv. zapperů a plazmových generátorů po údajně zázračné roztoky typu „Miracle mineral supplement — MMS”. Zappery jsou zařízení marketovaná v rámci globálního podvodného schématu kolem tzv. biorezonance. MMS je zas ve skutečnosti ředěné toxické bělidlo, které nebohým důvěřivcům doporučuje popíjet církev šarlatána Jima Humbla pod klamnou záminkou, že vyléčí prakticky všechny nemoci.

Turek také vydal knihu svojí matky Eleni Turkové „Paraziti v nás”, která šířila paniku z masivní (ve skutečnosti neexistující) pandemie parazitů. Ty potom měla zařízení a přípravky prodávané Turkovou firmou odstraňovat, ačkoliv ve skutečnosti žádný antiparazitický účinek nemají. Kniha se opírala o řadu podvodných figur jako je Andreas Kalcker nebo Hulda Clarkeová, které prezentovala jako umlčované vědce bojující proti zkorumpovanému lékařskému mainstreamu. Kniha obsahovala doporučení, které jsou pro lidi vyloženě škodlivé, což vedlo i k tomu, že před knihou varovali mimojiné i vědci a vědkyně z českého Biologického centra Akademie věd.

Zatímco v obchodním modelu se pseudo léčebnými prostředky a zařízeními Turek hrál roli pouze organizační (zakladatel firmy a vydavatel) a o běžný provoz se starala jeho sestra a matka, ekvivalentní model úspěšně použil při volební kampani do europarlamentu. Ale místo šarlatánů, kteří budovali podvodná schémata na poli pseudo-medicíny, se tentokrát se opřel o subjekty napojené na fosilní průmysl, který úspěšně blokuje klimatickou politiku prostřednictvím sofistikovaných klamů a manipulací již několik desítek let. Huldu Clarkovou a Andrease Kalckera vystřídali lidé jako je John F. Clauser a organizace šířící klimatické klamy jako je Clintel nebo NIPCC. 

„Green deal je vůbec jeden z největších podvodů v historii,” spustil litanii v předvolební debatě Turek. „Je třeba ho rušit, rušit, rušit,” domnívá se na základě zdiskreditovaných a klamných zdrojů Turek. To ho dovádí ke zcela mylnému závěru, že  klimatické politiky nemají smysl, protože vliv lidské činnosti na klima je mizivý. „Jsme v čase klimatické krize?“ zeptal se při jiné příležitosti Turka youtuber Šimon Žďárský. „Ne, nejsme!” Odpověděl rezolutně Filip Turek.

Osvědčené schéma z obchodování s šarlatánskými léčebnými zařízeními se opakuje. Jen se na místě zkorumpovaných lékařů, kteří brání světu dosáhnout zdraví, ocitli klimatičtí vědci a vědkyně, kteří mají strašit veřejnost podvodem a přitom zničit evropský průmysl. Vstupem do krajně pravicové Patrioti pro Evropu se Turek ocitl ve frakci, kde je spousta subjektů popírajících klimatickou vědu. Ale můžeme najít ještě jedno další téma, kde všichni nachází společnou řeč: vstřícná pozice k Rusku. Bližší pohled ukazuje, že tyto dva faktory spolu zřejmě souvisí. 

Patriots of Europe a Putin

Největší zastoupení ve frakci má Národní sdružení Marine Le Penové, která dlouhodobě podporovala Vladimira Putina, a požadovala prohloubení vztahů s Ruskem a zrušení na něj uvalených sankcí v čemž  ostatně pokračuje dodnes. Le Penová ostatně do poslední chvíle popírala podezření, že se Rusko chystá zaútočit na Ukrajinu. Její Národní sdružení mělo dokonce v době invaze již vytištěno přes milion předvolebních letáků, kde si Le Penová třese rukou s Putinem, které najednou muselo skartovat. Není divu, že volební úspěch Národního sdružení, které v minulosti získalo financování od ruské banky, budí mezi ruskými propagandistickými kanály pozornost. 

Druhá nejpočetnější frakce je maďarský Fidesz. Ten v posledních dekádách prodělal proměnu z jednoho z nejostřejších Putinových kritiků k nejloajálnějším evropským spojencům. Náhlý zlom přišel po Orbánově návštěvě v St. Petersburgu v roce 2009. Není jasné, co se na setkání stalo, ale Orbánova kritika po něm ustala a začala éra úzké spolupráce. Orbán také začal prosazovat ruský autoritářský stát jako model pro Maďarsko.

Dalším významným členem Patriotů pro Evropu je italská Liga Mattea Salviniho. Salvini a jeho spolustraníci založili po napadení Ukrajiny Ruskem v roce 2014 v italském parlamentu skupinu „Přátelé Putina”. O tři roky později podepsali s Putinem dohodu o „přátelství a spolupráci”, kterou Salvini označil za „historickou dohodu”. Ještě před druhým napadením Ukrajiny Ruskem  Salvini označoval Putina za „nejlepšího současného státníka” a běžně vystupoval s jeho podobiznou na tričku.

Pro-putinovská afiliace je pro většinu krajní pravice na evropském kontinentu v posledních dekádách typická. Jedná se o výsledek aktivního budování vztahů, na kterém Rusko dlouhodobě pracuje. Samotná frakce Patriots for Europe tak bývá posměšně označována jako „Patriots for Russia”. Není proto překvapivé, že jeden z prvních projevů, kterým na sebe upozornili, vyjadřoval odpor proti pro-Ukrajinské deklaraci. 

Jak ale pro-ruské postoje souvisí s odporem proti klimatické politice a Green dealu?

Klima, Rusko a modernizace ekonomiky

Sovětská klimatologie relativně nezávisle na západní vědě pochopila, že masivní emise z lidské činnosti povedou k výrazném oteplení klimatu, již zhruba před padesáti lety, především díky výzkumu významného sovětského klimatologa Michaila Budyka. Ten přišel s prognózou o vývoji globálních teplot, která je dodnes pozoruhodně přesná. Nicméně mezi sovětskou a později ruskou odbornou scénou i mezinárodní vědeckou komunitou se přesto tvořily neshody, především v odhadech nebezpečí klimatické změny.

Severně položené SSSR vnímalo jako problém spíše ochlazení. Oteplení bylo chápáno pozitivně, protože by vyústilo ve snížené náklady na topení a prodlouženou vegetační sezónu. Otevírající se severní námořní cesta by naopak mohla SSSR a později Rusku výrazně pomoci. Vnímání rizik se sice v současnosti mění i v Rusku, především vzhledem k tomu, že více než 70 procent Ruské federace se nachází na permafrostu, včetně měst jako je Jakutsk nebo Norilsk, a tání ohrožuje zhroucením velké množství budov i infrastruktur.

V ruské debatě je ovšem dodnes rozšířená konspirační teorie, že klimatická problematika je pouze léčkou Západu, jak marginalizovat moc Ruska. Tato teorie má značnou oporu v traumatu 90. let, které přineslo jedno z nejhlubších hospodářských propadů moderní historie. Kromě neoliberální šokové doktríny, široce rozšířené korupce a dalších problémů, kterým Rusko čelilo, je tu také další faktor, o kterém se často nemluví: pokles cen fosilních paliv na světových trzích. Ten se stal jedním z důvodů, proč se SSSR dostal do problémů, které pokračovaly celá 90. léta. Po nástupu Vladimira Putina k moci ovšem cena fosilních paliv začala stoupat a vytáhla Rusko z masivní krize.

„Fosilní paliva rok co rok tvořila více než dvě třetiny ruského exportu a financovala více než polovinu federálního rozpočtu. (…) Tyto peníze byly klíčové pro stabilitu ruské měny, vojenské výdaje, a pro udržení luxusního životního stylu jeho elity a spotřebního zboží pro běžné lidi,” všímá si v knize Russia against modernity analytik Alexander Etkind. A pokračuje: „Lví podíl na tomto financování měla Evropa, která v roce 2021 koupila tři čtvrtiny ruského vývozu plynu a dvě třetiny jeho vývozu ropy.” 

Energetická transformace EU by tedy znamenala výrazné snížení ruských příjmů, aniž by mělo Rusko nějaký plán, co s tím. Kromě ekonomických problémů, ale také opouštění fosilních paliv významně ohrožuje ruskou geopolitickou sílu. Rusko totiž poskytování této kritické komodity dlouhodobě cíleně využívá k budování vztahů závislosti, která mu umožňuje ovládat klientské státy daleko nad rámec toho, co by odpovídalo ruské ekonomické nebo vojenské kapacitě. 

O Kjótském protokolu, smlouvě o snižování emisí skleníkových plynů, ostatně již v roce 2004 prohlásil Putinův poradce Andej Ilarionov, že jde o de facto válku proti Rusku. Ačkoliv má Rusko výhodnou pozici pro to, aby se stalo lídrem v dekarbonizaci, nic nenasvědčuje tomu, že by se bylo ochotno od závislosti na fosilních palivech odpoutat. Konzervativní kruhy kolem Vladimira Putina zkrátka spojili budoucnost Ruska s budoucností fosilních paliv, jak popisuje například finský analytik Veli-Pekka Tynkkynen.

Celý svět přitom směřuje k phase-outu fosilních paliv, který bezprostředně ohrožuje stabilitu ruské ekonomiky, a zároveň  podráží nohy ruskému mezinárodnímu vlivu. Není proto divu, že v ruských informačních sítích vidíme dlouhodobé a systematické popírání klimatické vědy. Report NATO identifikuje prakticky ve všech zemích Severoatlantické liance snahu ruských aktérů torpédovat podporu pro tranzici k nízkouhlíkovým zdrojům. Rusko k ní využívá rozsáhlou a amorfní vlivovou síť skupin, jejichž prostřednictvím  se snaží ovlivňovat veřejné mínění nebo politická a ekonomická rozhodnutí. 

Úspěšným způsobem, jak budovat tyto sítě, je přitom práce s tématy, které se dotýkají hlubokých, podvědomých fenoménů jako je problematika sexuální identity, národnosti, náboženství a rasy. Oblíbenou strategií, jak získat pozornost, je šíření konspiračních teorií, budování kulturních válek a oslovování frustrovaných skupin na okrajích politického spektra. K vytváření těchto konfliktů Rusko také dlouhodobě připravovalo celý ideologický aparát a organizační infrastrukturu. 

A pokud se podíváte na pro-ruské subjekty nejen v Česku, ale i v celé Evropě, tak všechny nějakým způsobem napadají klimatickou vědu, klimatickou politiku nebo třeba obnovitelné zdroje energie.

Ruské stopy v Česku

Pokud se vrátíme k novopečenému členovi europarlamentu Filipovi Turkovi, tak ten označuje za svůj politický vzor Václava Klause, který mu i opakovaně vyjádřil podporu. Václav Klaus byl významnou postavou českého porevolučního života, dlouholetý premiér a prezident. Byl ovšem také jedním z prvních, kdo do českého prostředí uvedl dezinformační kampaně proti klimatické vědě rozpracované fosilním průmyslem v zahraničí (převážně v USA).

Klaus má ovšem také dlouhodobé kontakty právě s pro-ruskou vlivovou sítí. Ruská politická elita sice stanovuje strategické cíle, ale v exekutivě mají různí státní i nestátní aktéři značnou volnost v experimentování s různými konkrétnimi formami. Síť tvoří specifická sorta „ideologických podnikatelů”, kteří zakládají média, think tanky, pořádají konference, podporují lokální protestní hnutí nebo radikální politické strany. Jedním z takových „ideologických podnikatelů” je i Vladimir Jakunin, ruský oligarcha, který s Putinem podnikal již v 90. letech, postupně se stal členem jeho „vnitřního kruhu”, a podle řady zdrojů se jedná i o dlouholetého agenta KGB. Jakunin je ovšem i jedním z nejbohatších Rusů, bývalým ředitelem gigantických Ruských železnic, a také vedoucím oddělení státní politiky na Lomonosovově univerzitě v Moskvě. Dnes je Jakunin na sankčním seznamu řady západních států kvůli podpoře ruského napadení Ukrajiny. 

Za účelem ovlivňování osobností evropského veřejného života pak Jakunin organizoval například Rhodské fórum, které Klaus opakovaně navštěvoval. Zároveň byl ale Klaus také členem dozorčí rady think tanku Dialog Civilizací. Ten Jakunin založil v Německu sambicí jej dostat mezi 20 nejvlivnějších think tanků světa, k čemuž měla přispět zamýšlená finanční injekce 20 milionů euro (přes 500 milionů korun) a zhruba 20 zaměstnanců. To se mu sice nepodařilo, otázkou však je, do jaké míry se jednalo o jeho skutečný záměr. Think tank totiž zaměstnával Rubena Vardanyana, který podle Organized Crime and Corruption Reporting Project zřejmě pro Putinovu kliku vyvádí miliardy dolarů ve schématu na praní špinavých peněz. 

Klaus, Zeman a Jakunin v roce 2016 na konferenci DOC na Rhodosu | zdroj: Facebook: Dialogue of Civilizations Research Institute

Václav Klaus také dlouhodobě spolupracuje s náboženskou krajní pravicí, s lidmi kolem Romana Jocha, Michala Semína nebo Petra Hájka. Tito muži například organizovali v Praze již koncem 90. let World Congress of Families, který později začali masivně podporovat právě Vladimir Jakunin, ale také Konstantin Malofejev, další muž, který je na sankčním seznamu pro podporu ruské agrese. 

World Congress of Families je charakteristický vytvářením „genderové paniky”, která se stala instrumentálním nástrojem ruské propagandy používané pro štěpení evropské společnosti. Západní standard rovnosti práv žen nebo sexuálních menšin v ní totiž staví proti patriarchální představě nadřazenosti muže a takzvané „tradiční rodiny”. Znaky Malofejeva rukopisu najdeme především v aktivitách Petra Hájka — dlouhodobého blízkého spolupracovníka Václava Klause — a jeho konspiračního serveru Protiproud. Na tomto serveru, který je dlouhodobě ve ztrátě a zřejmě je napojený na financování z Ruska, vidíme kromě šíření genderové paniky také antisemitské konspirační teorie o židozednářích a iluminátech. Rusko je zde zpravidla vykreslováno jako poslední hráz stojící proti působení těchto destruktivních živlů.

Uniklé dokumenty od běloruského Alexandra Usovského také odhalily, že „ideologičtí podnikatelé” typu Konstantina Malofejeva po celé Evropě, Česko nevyjímaje, platí a organizují proruské demonstrace.. Ostatně Malofejev již má zakázaný vstup do Bulharska kvůli politické korupci a je na sankčním seznamu řady států kvůli podpoře ozbrojeného napadení Ukrajiny. 

Divadlo iluzí, které zakrývá tragický stav Ruska

V podstatě ve všech ukazatelích kvality života Rusko zaostává hluboko za západními zeměmi. A to představuje pro ruské mocenské elity problém. Země se potýká s alkoholismem, drogami, domácím násilím, rozpadem rodin, korupcí a nepotismem, čím dál výraznějším autoritářstvím směřujícím k diktatuře, politickými vraždami novinářů a novinářek i opozičních politiků a aktivistů, podfinancovaným školstvím a lékařskou péčí, nedostatkem vyhlídek pro lidi z regionů a ekonomikou založenou de facto na vývozu nerostných surovin. 

Součástí ruské identity je nicméně také mesianistické přesvědčení o vlastní velikosti a nezastupitelnosti. Ruské vládnoucí vrstvy právě pro toto velikášství servírují ideologickou verzi světa, v níž vytváří vlastní specifickou verzi státní identity, kterou se snaží vymezit vůči západnímu projektu. Tu staví na silném autoritářském státě, který se opírá o nostalgickou fantazii tradičního světa, rigidní rozdělení genderových rolí a odpor k právům sexuálních menšin. A také na odporu vůči klimatické politice.