Generace odrostlé v online prostředí jsou paradoxně mnohem více náchylné vůči dezinformacím. Řešením, jak systematicky posilovat jejich obranyschopnost vůči záměrně nepravdivým informacím, může být propojení formálního a neformálního vzdělávání v oblasti mediální gramotnosti. Shodli se na tom odborníci a odbornice na říjnovém kulatém stole pořádaném v rámci programu Akademie mediální gramotnosti pod taktovkou Sdružení VIA.
Podle poslední studie na toto téma zadané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání je „užívání médií prostřednictvím moderních technologií prakticky u všech dětí od 5 až do 14 let každodenní záležitostí.“ Její zjištění se shodující se závěry, ke kterým došel i průzkum společnosti STEM ve spolupráci s iniciativou Transitions: větší digitální kompetence nerovná se větší dovednost analyzovat a vyhodnocovat informace.
mediální vzdělávání v česku má slepé skvrny
Podle dat OECD téměř padesát procent dospívajících Evropanů ve věku patnáct let uvádí, že se neučí, jak rozeznat dezinformace. Analýza stavu mediálního vzdělávání z roku 2018 odhalila, že polovina českých škol se mediální výchově systematicky nevěnuje. Na většině škol je pak mediální výchova průřezovým tématem. „Většina středoškoláků se setká s mediální výchovou po čtyři hodiny ročně,“ uvádí analýza. Průzkumy hovoří jasně. Děti a mladí lidé ne vždy rozeznají zavádějící obsah a následně jej mohou šířit. A to navzdory existenci propracovaných programů mediální výchovy pro základní a střední školy. V systému je podle expertů řada slepých skvrn, na které jsme zatím v Česku nezareagovali.
Pozornost je potřeba věnovat učilištím v regionech
Jedním z důvodů je podle expertů velmi často spíše než nedostatek didaktických materiálů nebo času, na které se školy nejčastěji odvolávají jako na hlavní překážku, neochota nebo nezájem vedení škol. Mediální vzdělávání v dané škole tak často závisí na jednotlivci a jeho osobní motivaci. Zmíněná analýza stavu mediálního vzdělávání navíc upozorňuje na situaci odborných učilišť, kde se s mediální výchovou velmi často nepočítá ani jako s průřezovým tématem. Vedení těchto učilišť, stejně jako některých základních a středních škol zejména v krajích zasažených chudobou, může být dokonce tolerantní vůči radikálním názorům a postojům nebo je dokonce samo zastávat. To představuje další z šedých oblastí, kterým zatím nebyla věnována přílišná pozornost, přestože jde o závažný problém.
Systém by se měl zaměřit na podporu neformálních vzdělavatelů
Do systematického posilování obranyschopnosti vůči dezinformacím by se tak proto měli zapojit i neformální vzdělavatelé jako knihovny, volnočasové spolky nebo nízkoprahové kluby. Jsou to právě oni, kdo podle expertů může v daných regionech pomoci rozvíjet mediální vzdělávání u dětí a mladých lidí, a posilovat tak jejich obranyschopnost nejen vůči dezinformacím, ale také proti radikálním a extremistickým postojům. Narozdíl od škol jsou to ale právě knihovny, neziskové organizace a různé kroužky, které jsou v této oblasti odkázané na svépomoc. Existující programy nebo didaktické materiály nepočítají s mediální výchovou mimo školní lavice, těmto lidem tak chybí zejména odborná kapacita. Prvním krokem, kteří účastníci a účastnice kulatého stolu v tomto směru navrhují je právě větší propojení formálního a neformálního mediálního vzdělávání, vzájemné sdílení a setkávání.
Kompletní přehled výstupů z kulatého stolu, včetně doporučení, najdete zde.